Sexuální orientace

Slýchával jsem: 

• Měl by ses zabít, buzno!
• Nikdo Tě nemá rád.
• Homosexualita je hřích, skončíš v pekle.
• Být tebou, tak se odstěhuji. 

Existují i další nadávky, kterými jsem byl v průběhu svého dospívání a celého života oslovován. V pubertě jsem tomu nepřikládal moc velkou váhu, jelikož jsem se snažil nevyčnívat a zapadnout. Když jsem dospíval, cítil jsem rozpor mezi tím, jak se chovám, a tím, kdo jsem. Začínal jsem jim dávat za pravdu a více tak utlačoval své pravé já, které jsem kvůli tomu začal nenávidět, a objevovaly se tak myšlenky na sebevraždu. 

Následkem toho bylo, že:

• jsem se začal oblékat a chovat jako ostatní lidé v mém okolí,
• jsem začal mít zájem o stejné koníčky jako lidé v mém okolí,
• jsem začal pracovat v prostředí, které bylo společností uznávané,
• jsem začal být workoholik, abych nemusel řešit osobní život.

Dodnes si pamatuji každodenní strach a stres, že se mne někdo zeptá na něco osobního a já budu muset s pravdou ven. Moje úzkosti se čím dál tím více prohlubovaly a já už ani nevěděl, kdo jsem, co mám rád a co od života očekávám. Svůj stav jsem potlačoval alkoholem a každý vztah jsem držel v tajnosti. Vždy, když to vypadalo, že jsem našel někoho, kdo mě má rád, jsem z toho vztahu utekl. 

Smrt mého otce mě dokázala zastavit natolik, že jsem si uvědomil, že žít ve lži není žití, ale přežívání a plýtvání časem, kterého nevíme, kolik máme.