Vyhoření

Říkali mi, že ve třiceti má mít člověk všechno: vystudovanou školu, dobře rozjetou kariéru, vlastní byt a stabilní příjem.
A já to měl.
Vystudoval jsem vysokou školu.
Měl jsem kariéru v bankovnictví, která se vyvíjela nad moje očekávání.
Skvělý plat. Dva byty.
Pomáhal jsem všem kolem sebe a nikdy jsem neřekl NE.
Zvenku to vypadalo ideálně. Uvnitř jsem se ale cítil prázdný. Jako kdyby všechno, co jsem vybudoval, nebylo moje.
Pamatuju si své 30. narozeniny. Všichni kolem mě mi gratulovali k úspěchu a budoucnosti. Já jsem se v ten moment cítil jako největší lůzr.
Hlavou se mi honily otázky:

• Proč necítím radost, když jsem dosáhl všeho, co jsem chtěl?
• Proč se cítím osamělý a nevděčný?
• Zasloužím si vůbec být šťastný?

Vyhoření mě donutilo zastavit. A tehdy jsem poprvé pochopil, že to není konec, ale příležitost. Šance začít znovu – tentokrát podle sebe. 

Pokud máš pocit, že i tvůj život zpomalil a nevíš, jak dál, ozvi se mi. Rád ti ukážu cestu, která pomohla mně. Společně najdeme první krok ven.